Jak indiáni vyráběli jerky

Prérie, lov na bizona a jihoamerický indián žvýkající sušené maso jerky… Takhle nějak to vypadalo před pěti sty lety. Jak indiáni vyráběli sušené maso, co s ním mají společného španělští dobyvatelé a kde ho můžete ochutnat i vy?

Kde se vzalo sušené maso jerky

V dnešní Americe je sušené maso nesmírně oblíbené – najdete ho v každém obchodě a na každé benzince. A není divu – právě v Americe má jerky svůj původ. Historie sušeného masa totiž sahá až do poloviny 16. století, kdy ho začal vyrábět kmen Kečuů.

 

Kečuové a přemíra bizoního masa

Kečuové, stejně jako většina tehdejších indiánů, se živili lovem. Problém spočíval v tom, že když ulovili bizona, který běžně váží alespoň půl tuny, získali najednou obrovské množství masa. Bez ledniček a mrazáků ho ale neměli jak uchovat. Zároveň často vyráželi na dlouhé výpravy, na nichž je trápil přesný opak: nedostatek potravin. A tak začali vyrábět sušené maso jerky.

Tím spotřebovali veškeré bizoní maso, které měli k dispozici, a díky sušení zajistili, že se nezkazí. Jerky navíc bylo malé a lehké, takže ho mohli snadno přenášet, a zároveň obsahovalo velké množství energie v podobě bílkovin.

 

Historie jerky se neodmyslitelně pojí s bizony.

 

Jak indiáni sušené maso vyráběli

V té době se v Americe běžně nevyskytovala prasata a další zvířata, jejichž maso je pro nás dnes přirozené. Místo toho indiáni lovili bizony, jeleny, losy a lamy. Maso z nich nakrájeli na tenké plátky a ty zavěsili – buď jednoduše kamkoli na slunce, nebo nad oheň v týpí, kde ho udili. A sušené maso jerky bylo na světě.

 

Sušené maso jerky pojmenovali španělští dobyvatelé

Sušenému masu původně Kečuové říkali ch’arki. Když pak Španělé dobili Inckou říši, jíž byl kmen Kečuů součástí, a zvláštní pochoutku zaregistrovali, začali jí říkat charqui – ve španělštině doslova sušené maso. Indiáni slovo charqui vyslovovali s přízvukem džerky, a tak se zrodil název jerky.

 

Dnes se sušené maso vyrábí dokonce v několika příchutích.

 

Indiánská pochoutka ze sušeného masa: Pemikan

U jerky to v indiánských kmenech neskončilo. Na zimu nebo dlouhé přesuny si indiáni vyráběli pemikan. Sušené maso buď roztloukli dřevěnou paličkou, nebo rozemleli mezi kameny. Pak do něj přidali lůj, ořechy a směs usušeného ovoce – borůvek, brusinek či divokých třešní. Pemikan dochutili ještě sušenou mátou a cibulí. Aniž by to věděli, vynalezli indiáni první proteinovou tyčinku.

 

Sušené maso jerky můžete ochutnat i vy

 Jerky nejsou výhradou amerických indiánů. Postupně se začínají rozšiřovat i do Evropy, kde příznivci sportu a zdravého životního stylu objevují jejich kouzlo. V e-shopech i kamenných obchodech jsou běžně k dostání kuřecí, krůtí a hovězí jerky. Najdete je dokonce v různých příchutích, jako je třeba barbecue nebo jalapeños.